Lately - 12.10.2012

20. října 2012 v 22:13 | Ketly |  Blogahan - Pat's Blog 2012

Před nedávnem


Všechno se mi zdá, jako bych se díval rozespalýma očima. O všem sním a vše je tak vzdálené. Ten klid, když nejsem v autobuse a nejezdím z koncertu na koncert, se kříží s tím, být dobrý jako otec. V rodině je vždycky dostatek práce. Nejsem ten typ, který má chůvu a při rozhovoru kouří dýmku, kouká se skrze brýle a čte Wall Street Journal. Předpokládám, že tahle ospalost je způsobena rozdílem mezi životem fantazie (tour) a životem reálným (domov).
Jeden den mám divné sny a druhý den píšu píseň pro Simona Cowella. Co to je? Vzbudil jsem se v noci a šel jíst karamel. Nejsem si jistý, co mi tím chce kdo říci. Každopádně to je divné.

Většinu svého dospěláckého života trávím cestováním, létáním, ježděním v autobuse, taxíku a jinými dalšími věcmi, které se hýbou a při zastavování špatně drží rovnováhu. Normální člověk by někde poklidně žil. Pro mě je nedostatek pohybu jako rána holí, ale těžko se to vysvětluje. Na druhou stranu miluju klid. Potřebuju ho. Jsem s lidmi, které miluji. Často myslím na to, že bych se chtěl usadit na nějaké farmě a vařit pro lidi 24 hodin denně. Můj přítel, Ryan Scott (skvělý kuchař a restauratér v San Francisku), to tak dělá. Ale pak si vzpomenu, že jsem byl stvořen pro tohle. Stvořen pro něco jiného.
Poslední dobou jsem nařízený na "psací režim". Ale teď to tak nějak flákám. Nic ze mě nedokáže dostat ty sloky. Jako by mi moje podvědomí říkalo, že nedělat nic je signál k tomu, dělat něco výjimečného. Ale tahle myšlenka se mi nakonec nikdy neosvědčila. Takže ve dne mlhavě sním o tom, že napíšu hru, film, televizní seriál, podivné album Kate Bushové/Bjorkové. Pak mě to přejde a začnu si hrát se svými dětmi a ztratím se v tom úžasu všude okolo.
Chybí mi táta.
Chybí mi máma.
Představa, že moje rodiče nikdy neuvidí svoje vnoučata, je smutná. Když jsem se narodil, tak moji rodiče byli starší. Teď někde v nebi hledají klid, své přátele a lásku.
Ale sakra! Jen ještě pár dalších týdnů. To by se mi líbilo. Prodám jim týden. Vyberu si nějakou smlouvu, které funguje i v posmrtném životě.
Poslouchej, Úžasný Bože, prodám svůj týden za to, že moji rodiče budou zdraví a uvidí vnoučata. "Dohodnuto!"
No… ale ne. To není romantické. Definitivně vlastně ano. Skvělé věci končí. Všechny věci mají datum spotřeby. Nejdelší datum pro ty nejlepší. Romantika. Život je romantika. Je to hit, trhák, bestseller podle NY Times.
Zítra už budu v Knoxvillu. Je to krásné místo plné nezapomenutelných lidí a zážitků. Pak jedu do New Yorku a pak má můj syn narozeniny.
Pojedu do Amsterdamu a do Velké Británie. Pak se usadím a občas budu mít koncerty v Americe. Nikdy to neskončí. Můžu si na to stěžovat, ale jinak to nedokážu.
Za tyhle věci jsem vděčný.
Vytvořili jste mi část života a já to doopravdy oceňuji.
Je tolik věcí, které můžete dělat. Tolik způsobů jak strávit čas a utratit peníze. To, že jste si vybrali mě a kapelu, mi změnilo život.

Jako vždycky vám děkuji a brzo se zas uvidíme.

S láskou, Pat

© 2012 Pat Monahan
© translate - 2012 Ketly
Autorem textu je Pat Monahan. Text je přeložený mnou a podléha autorským právům. Zakazuji jakékoliv volné šíření bez mého souhlasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama