Save Me, San Francisco radio? - 30.8.2010

20. října 2012 v 17:13 | Ketly |  Blogahan - Pat's Blog 2010


Save Me, San Francisco rádio?


Právě poslouchám rádio a jsem ohromen mým přítelem a zároveň manažerem Jonathanem Danielem. Kdo by si kdy pomyslel, že půjdu na iTunes a budu poslouchat Goom USA - Save Me San Francisco rádio? Já teda ne! Chci napsat monografii o tom, jak blízko jsem byl od chvíle, kdy všechno mohlo skončit. Když řeknu "skončit", myslím tím, jak už je to dlouho, kdy jsem svoji kariéru měl doopravdy rád. Měl jsem zlomené srdce a já sám byl důvodem toho všeho. Očekával jsem nějaké názory zvenčí a to bylo velká chyba. Chtěl jsem, aby mě kritikové ztrapňovali. Čím víc jsem to chtěl, tím víc jsem to nemohl mít. Chtěl jsem, aby si lidé mysleli, že jsem skvělý zpěvák a umělec. Čím víc jsem to chtěl, tím míň lidí chodilo na koncerty. Chtěl jsem se procházet na červeném koberci, být na předávání cen, být v rádiu… chtěl jsem se dívat, jak mě lidé chválí a obdivují. Čím víc jsem to chtěl, jo, už to znáte. Chtěl jsem být populární zpěvák v populární kapele. Všechny cesty měly špatný cíl. Je nemožné, abyste vyjeli nešťastní a dosáhli šťastného cíle.
Vraťme se k Jonathanovi a jeho partnerovi Bobovi McLynnovi. Tihle chlapi mě přijali jako vlastního. Byl jsem vyčerpaný a oni mi pomohli se soustředit na pár jednoduchých věcí, které byly zásadní k tomu, abych se stal úspěšným. Netušil jsem, že je to tak jednoduché. Vrátil jsem se k hudbě. Musel jsem se soustředit jenom na tu cestu, které vedla k hudbě a přehlížet všechnu tu veteš okolo. Zoufale jsem potřeboval někoho, kdo ve mně bude věřit a tím někým byli právě oni. Bylo to jako, kdyby vás přeřadili do jiného týmu po 4 letech strávených na lavičce, dali vám nového trenéra, který vám řekne, že právě vy dovedete tým k vítězství v sezóně. Říkal jsem si: "Cože, prosím?" "Kámo, jenom připomínka, jestli sis nevšiml, tak nelámeš rekordy." Před několika lety jsem poznal ženu mých snů, které mě znovu přivedla k životu a tihle chlápci mě chtějí pomoci započít novou životní hudební éru. Jsem vděčný. Tak moc vděčný. Každou noc se rozhlížím po tisíci lidí a chce se mi skoro brečet nad pomyšlením, že bych to tenkrát vzdal. Jsem vděčný za každého člověka, který je ukrytý v davu. Jsem vděčný za každý nový okamžik, každou novou melodii, každý polibek, které zahlédnu v davu, protože pochází z hudby vytvořené z lásky a ne pro červené koberce či slávu. Jsem vděčný za tenhle nový život a každý další den. Díky všem.

S láskou, Pat

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama